zajímavosti,ze všecho trochu =)
Všeobecně zažitou představu, že myši rády mlsají sýr, vyvrátili vědci z univerzity v Manchesteru.

V každé pohádce, kde figuruje myš, si tento hlodavec rád zaleze do spíže, kde způsobí značnou spoušť v zásobách sýra. Realita je však jiná. Myši si mnohem raději pochutnají na potravě, která obsahuje větší množství cukru, tedy například na obilí nebo na ovoci. Sýr se v jejich přirozeném prostředí nevyskytuje a proto o něj myši nejeví žádný zvláštní zájem.

Sloni v jihokorejském parku Everland jsou schopni napodobovat lidská slova. Například šestnáctiletý tlustokožec jménem Kosik podle všeho napodobí již osm korejských slov, včetně "sedni", "ne", "ano" a "lehni". Vědci již dříve zjistili, že sloni umí napodobovat zvuky, například automobilů, ovšem Kosikova schopnost opakovat lidská slova je neuvěřitelná.
A to je on: "mluvící" slon Kosik


V bažinatých oblastech ostrovů Sumatra a Jáva objevili vědci nejmenší dosud známou rybu světa

Rybka, jež je vzdáleným příbuzným kaprovitých ryb měří v dospělosti necelých osm milimetrů. Jejím oblíbeným teritoriem jsou tropické močály a rašeliniště. Ryba s latinským názvem Paedocypris se živí výhradně planktonem. Podle vědeckých prognóz prý ale nemá příliš velké životní vyhlídky, kvůli rychlé devastaci jejího přirozeného prostředí.

Genetici sestavili podle analýz DNA vývojovou větev všech současných kočkovitých šelem
Divoký předek kočky domácí se od svých velkých příbuzných (lvů, tygrů, levhartů…) oddělil před 10,8 miliony let. Vlastně se tak stalo hned poté, co se na Zemi objevil společný předek všech současných kočkovitých šelem. 60 % z dnešních 37 zástupců této čeledi se přitom mělo vyvinout teprve během posledního milionu let.
Ačkoli se kočky řadí k nejúspěšnějším čeledím savců (rozšířili se po celé Zeměkouli s výjimkou Austrálie a Antarktidy), nebylo popsání jejich vývojové větve nijak snadnou záležitostí. Důvodem byl fakt, že se podařilo nalézt jen velmi málo pozůstatků pravěkých koček. Stephen O'Brien z National Cancer Institute v marylandském Fredericku však k původně paleontologickému problému přistoupil zcela jiným způsobem. Porovnal DNA pohlavních chromozomů X a Y a z mitochondrií (mimojaderných struktur, které se dědí pouze po matce) a podle toho pak dopočítal společné předky pro jednotlivé zástupce čeledi kočkovitých.
Divoký předek kočky domácí se od svých velkých příbuzných (lvů, tygrů, levhartů…) oddělil před 10,8 miliony let. Vlastně se tak stalo hned poté, co se na Zemi objevil společný předek všech současných kočkovitých šelem. 60 % z dnešních 37 zástupců této čeledi se přitom mělo vyvinout teprve během posledního milionu let.
Ačkoli se kočky řadí k nejúspěšnějším čeledím savců (rozšířili se po celé Zeměkouli s výjimkou Austrálie a Antarktidy), nebylo popsání jejich vývojové větve nijak snadnou záležitostí. Důvodem byl fakt, že se podařilo nalézt jen velmi málo pozůstatků pravěkých koček. Stephen O'Brien z National Cancer Institute v marylandském Fredericku však k původně paleontologickému problému přistoupil zcela jiným způsobem. Porovnal DNA pohlavních chromozomů X a Y a z mitochondrií (mimojaderných struktur, které se dědí pouze po matce) a podle toho pak dopočítal společné předky pro jednotlivé zástupce čeledi kočkovitých.

Delfín platí za jednoho z nejinteligentnějších živočichů, jaké příroda stvořila. Američtí přírodovědci nyní zjistili další zajímavou skutečnost z delfíního života.
Při výzkumu, který probíhal na Floridě, bylo zjištěno, že delfíni se navzájem rozlišují jmény a volají jimi na sebe. Což ve svých důsledcích znamená, že delfíni si uvědomují vlastní existenci, že se chápou jako subjekty s vlastní totožností. Vědci z michiganské Andrewsovy univerzity nahráli hlasové projevy delfínů, kterým pak přes počítač odebrali jejich intonaci. Delfíni však na pískání reagovali i tak. Delfíni tedy nerozeznají jen hlas jiného jedince svého druhu, ale i to, co právě sděluje.



Vědci z univerzity v americké Atlantě se v poslední době zabývají chováním skupiny šimpanzů v závislosti na jejich vzájemných sociálních vztazích.
Odborníci chtěli především vědět, jak budou opice reagovat na rozdílný přístup ke každému z nich. Šimpanzi plnili jednoduché úkoly a byli za to odměněni ovocem. Někteří jedinci však místo něho dostali pouze kousek zeleniny, přestože provedli zadanou úlohu stejně dobře jako jejich druzi. "Objevili jsme rozdílné reakce šimpanzů v závislosti na tom, zda mezi nimi existoval bližší sociální vztah," říká Sarah Brosnan, která se na výzkumu podílela. Obvykle ukřivděné opice dávaly najevo svou nespokojenost, ale pokud viděly, že jejich příbuzný nebo dlouholetý kamarád je na tom podstatně lépe, byly ochotné svůj hněv potlačit.
Stejně to podle vědců funguje u člověka. V případě šimpanzů je to ale poprvé, co bylo takové chování zaznamenáno mimo lidskou společnost. Například dřívější testy opic kapucínů nic podobného neprokázaly. Tento druh totiž netoleroval žádnou nespravedlnost.
Stejně to podle vědců funguje u člověka. V případě šimpanzů je to ale poprvé, co bylo takové chování zaznamenáno mimo lidskou společnost. Například dřívější testy opic kapucínů nic podobného neprokázaly. Tento druh totiž netoleroval žádnou nespravedlnost.

Matematická analýza odhalila, že zpěv keporkaků má vlastní "větnou" skladbu.
Kytovci jsou kromě člověka jedinými tvory, kteří se dorozumívají za pomoci zvukových celků složených z kratších obecně používaných "frází" a "slov". K tomuto zjištění vedl počítačový rozbor "zpěvu" keporkaků, kteří se dorozumívají zvuky trvajícími od 6 do 30 minut. Ty mohou za běžných okolností znamenat v podstatě cokoli, v období páření jej však samci využívají zejména k vábení partnerek. Vědci z Massachusetts Institute of Technology vytvořili program, který rozebral a porovnal části 16 "písní" keporkaků. Z této analýzy jasně vyplynulo, že mají stupňovitou skladbu. Přesto má velrybí zpěv do lidské řeči ještě dost daleko. Například údajně neobsahuje žádné abstraktní výrazy. Biologové však jedním dechem dodávají, že o významu zvuků zatím nevědí téměř nic.
Kytovci jsou kromě člověka jedinými tvory, kteří se dorozumívají za pomoci zvukových celků složených z kratších obecně používaných "frází" a "slov". K tomuto zjištění vedl počítačový rozbor "zpěvu" keporkaků, kteří se dorozumívají zvuky trvajícími od 6 do 30 minut. Ty mohou za běžných okolností znamenat v podstatě cokoli, v období páření jej však samci využívají zejména k vábení partnerek. Vědci z Massachusetts Institute of Technology vytvořili program, který rozebral a porovnal části 16 "písní" keporkaků. Z této analýzy jasně vyplynulo, že mají stupňovitou skladbu. Přesto má velrybí zpěv do lidské řeči ještě dost daleko. Například údajně neobsahuje žádné abstraktní výrazy. Biologové však jedním dechem dodávají, že o významu zvuků zatím nevědí téměř nic.


nejmenší opička na světe =)
Kosman zakrslý- dospělý

Kosman zakrslý- mláďátka :)


Máte také občas pocit, že se váš pes směje? Podle amerických odborníků na tom není nic neobvyklého. Psi prý tuto schopnost opravdu mají. A nejen oni!
Smát se dokážou i opice či krysy, pokud si s nimi budete hrát, a dokonce nahlas! Podle profesora Jaaka Pankseppa z Bowling Green State University v Ohiu například takoví šimpanzi hekají a krysy pro změnu vydávají cvrlikavé zvuky. Ty jsou přitom zřejmě vyvolány právě pozitivními emocionálními pocity, které se v mozku projeví uvolněním dopaminu, látky přenášející nervové vzruchy. Stejně tak to funguje i u lidí. Podle vědců ale v tomto případě schopnost smát se vedla k rozvoji lidské řeči.
Smát se dokážou i opice či krysy, pokud si s nimi budete hrát, a dokonce nahlas! Podle profesora Jaaka Pankseppa z Bowling Green State University v Ohiu například takoví šimpanzi hekají a krysy pro změnu vydávají cvrlikavé zvuky. Ty jsou přitom zřejmě vyvolány právě pozitivními emocionálními pocity, které se v mozku projeví uvolněním dopaminu, látky přenášející nervové vzruchy. Stejně tak to funguje i u lidí. Podle vědců ale v tomto případě schopnost smát se vedla k rozvoji lidské řeči.
