close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

smrt

29. ledna 2007 v 19:47 | cznie :) |  →příběhy
hlavní postava: Carooline
Caroolině je mladá dívka která si prožila svoje, bydlí v malém městečku v Anglii, tento příběh je o tom, jak Carooline prožívá své poslední dny života.
  • Jednou jak jsem šla do školy, myslela jsem si že mám plno kamrádu, ale spletla jsem se.Všichni se na mě dívali, jako bych mezi ně nepatřila, ale měla jsem 3 kamarádky, Sandru,Mesi,Janu . Myslela jsem si že to jsou moje nej nej kámošky které jsem mohla potkat,myslela jsem si to 7 let, až teď chápu, jakou hloupost jsem si myslela.Všechny mě časem ponižovaly, pomlouvaly.Vše jsem jim odpustila až do dne, který nastal, všechny jsme se pohádaly, a ony byli 3 a já 1 prožívala jsem peklo, které jsem nikdy nezažila.Po čase jsem to nevydržela a řekla jsem o udobření, všechny jsme se smířily, ale pak jsem zaslechla jak mě Mesi pomlouvá, řekla jsem dost, a dlouhý čas jsem se s ní přestala bavit, Jana byla u ní a já zůstala ze Sandrou sama.Mesi mě přestala pomlouvat a řekla jsem, dobře tak se bavit spolu zase budeme, všechny se zase spolu bavíme od té doby co se stalo.
  • Jen co se nestalo? vše se zvrtlo, začala jsem si každé dny uvědomovat co se stalo, v nocích jsem nespala, ale přemýšlela co se děje, všechno se mi míjelo v hlavě, vše a pořád a pořád dokola.Jednou jsem měla chuť si vzít žiletku a skončit to jednou provždy, ale neměla jsem sílu.Každý den, celý den se mi to míjí hlavou.Až jednou jsem si popovídala o tom s kámošem který smenou souhlasil, a říkal že to má tak stejně, začali jsme o tom mluvit pořád.Vše nám sedělo, až na jeden den.Jedna holka mi řekla že ten můj "super" kámoš mě pomlouval, řekla jsem že je to blbost, ale viděla jsem to a uslyšela na živo.Neřešila jsem to šla jsem dál, ale teď? každý večer brečím a už jsem šla i pro žiletku, řekla jsem že toto už dál nechci, vzala jsem do ruky žiletku, a pomalu jsem jela k tepně, srdce mi bušilo jako o závod, řízla jsem se, cítila jsem se jak pomalu necítím své tělo..jak mi pomalu utíká krev ze žil, a já slábnu víc a víc, byla to pro mě nejlepší úleva která to mohla být.Sanytka nedorazila včas a já umřela roku 1999 5.října na podříznutí tepny.
tento příběh jsem vymyslela, takže žádný KOPÍROVÁNÍ!! snad se příběh líbil!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xixa Xixa | Web | 29. ledna 2007 v 21:28 | Reagovat

Wow, trochu drastický ale good!

2 Aanett Aanett | E-mail | Web | 30. ledna 2007 v 14:07 | Reagovat

tý jo si dobrá

co nějaké další pokračování nebo něco jiného

strašně dobře se to čte

3 majitelka blogu majitelka blogu | Web | 30. ledna 2007 v 15:44 | Reagovat

děkuju, příběhy nebudou na pokračování, ale dneska se budu snažit nějaký napsat :))

4 Romana Romana | 30. ledna 2007 v 17:41 | Reagovat

Jé, to je pěkné, i když drsné, ale to neva, je to super... :)

5 Burdík Burdík | E-mail | Web | 31. ledna 2007 v 18:27 | Reagovat

hezký

6 marlitta marlitta | Web | 1. února 2007 v 11:46 | Reagovat

je, tak to je fakt dorbý...bojim bojim :(

7 lenka klimecka :) lenka klimecka :) | E-mail | 27. dubna 2007 v 19:13 | Reagovat

je to tu super aji ten pribeh :)

8 black catt black catt | 5. července 2007 v 13:14 | Reagovat

máš to super !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama